Historie Itálie
Italská historie je nesmírně bohatá a pestrá. Je jen málo států v Evropě, které mohou nabídnout tolik krásných památek na svém území a kudy doslova historie kráčela.
Na úplném počátku osídlili Apeninský poloostrov Italické kmeny, mezi nimiž byli i Etruskové, kteří přicházeli od 10. do 8. století před naším letopočtem. Etruská kultura byla velmi nápaditá a bohatá. Ostatně o tomto faktu se můžete přesvědčit v muzeích například v Tarquinii, ve Florencii či Vatikánu. Další období je už spojeno se počátky Říma. Ten vznikl podle velmi známé legendy, v níž figurovali Romulus a Rémus a stalo se tak roku 753 před naším letopočtem. Nicméně na vzniku Říma má velký podíl kmen Latinů, který zvítězil v soupeření s Etrusky a roku 509 před naším letopočtem založil Římskou republiku, která se po další léta stávala větší a uznávanější mocností. Prošla si postupně punskými válkami, rozšířila se za vlády Caesara a čelila Spartakovu povstání. Důležité bylo také období, kdy vládl císař Augustus. Tehdy kontrolovala Římská říše celou Středozemní oblast a v největším rozkvětu byla říše v 1. a 2. století našeho letopočtu. Tehdy pod Římskou říši spadaly oblasti od území dnešní Velké Británie až po Egypt. Co se týká konce říše, tak se psal rok 395, kdy se Římská říše nejprve rozdělila na Západořímskou (rozpadla se poté roku 476) a Východořímskou ( rozpadla se roku 1453).
Po celý středověk zůstala Itálie rozdrobena na několik menších útvarů. Byly zde sice pokusy o sjednocení, například v průběhu 8. a 9. století byla vytvořena Svatá říše římská, ale svou vnější suverenitu nezískala. Co se týká oněch menších států, za zmínku stojí Sicilské království na jihu a nebo Florencie, Benátky, Milán či Janov na severu. Tato města fungovala na bázi jakýchsi malých republik.
Další velmi slavné období Itálie je spojeno s renesancí, jež přišla na Apeninský poloostrov v průběhu 14. a 15. století. Samotný pojem renesance znamená znovuzrození antické kultury a návrat k jejím ideálům. Jestliže bychom měli mluvit o jakémsi centru renesančního umění, pak musíme říct, že jím byla bezesporu Florencie, odkud se tento umělecký směr a nebo lépe řečeno životní styl stěhoval do měst, jakými byly Siena, Milán, Benátky a poté i samotný Řím. Proslulosti dosáhli umělci jakými byli například malíř Sandro Botticeli či velmi všestranný umělec Leonardo da Vinci. V sochařství se proslavil Michelangelo Buonarotti, jehož David nechybí v žádné z učebnic dějepisu. Mezi další umělce patřili architekt Filippo Brunelleschi či malíř Giotto a mnoho dalších, mezi nimiž bychom našli i velmi známé literární autory, jimiž se stali Francesco Petrarca, Giovanne Boccacio či Dante Alighieri. Renesance jako taková byla přeťata až italskými válkami, které Itálii rozdělily na dvě části - severní Habsburskou a jižní, kde vládli různé francouzské, španělské a rakouské rody. Itálie byla sjednocena až roku 1800 a zapříčinil se o to Napoleon Bonaparte, díky němuž byla z Itálie vyvezena spousta památek. Po jeho působení na Apeninském poloostrově přichází období s příznačným názvem Risorgimento, což znamená vzkříšení. Jedná se o téměř padesátileté období, kdy se bojovalo za sjednocení Itálie, které bylo i díky národnímu hrdinovi Giuseppe Garibaldimu, jež vedl revoluční osvobozenecké hnutí, dokončeno roku 1870. Tehdy byl ke sjednocené říši připojen i Řím. Výsostné postavení zůstalo Vatikánu a také San Marinu. Jestliže plynně přejdeme do 19. a 20. století, tak právě tehdy se Itálie stala koloniálním impériem. Mimojiné ovládala státy jako Libye, Eritrea či Somálsko.
V první světové válce se Itálie postavila na stranu dohody a v období po této válce měl na její vývoj velký vliv Benito Mussolini a jeho fašistická vláda. Díky tomuto muži se Itálie přidala po skončení 2. světové války na stranu poražených. Po válce Italové vyhlásili republiku v roce 1946, konkrétně 18. 6. Po válce se Itálie hospodářsky prosadila nejen díky Marschallovu plánu, který přijala ale také díky jejímu zahraničnímu obchodu. Po válce vstoupila do NATO. V současné době je Itálie vyspělým evropský státem a má velmi dobré postavení v Evropské unii.
